1. VFR lety v neřízeném prostoru (prostor třídy E, G)

VFR let může být uskutečněn v zásadě vždy, pokud jsou splněna nebo překročena minima dohlednosti a vzdálenosti od oblačnosti. Povinností pilota není podávat letová plán ani udržovat spojení s žádným stanovištěm ATC. Může nicméně požádat o poskytnutí informací o okolním provozu, počasí, aktivaci omezených prostorů apod. službu Praha INFO, která mu je – pokud jsou známy - poskytne. V tomto prostoru není poskytována služba ATC, takže za dodržení rozstupů, navigaci a bezpečnost letu odpovídá vždy a bezvýhradně velitel a dispečer INFA mu pouze doporučuje.

Stejně je tomu u služby AFIS (Aerodrome Flight Information Service), což je služba poskytovaná na některých malých letištích (často jde o mužíka sedícího v letištním baru s vysílačkou v kapse). I zde nemá "AFISák" co povolovat nebo zakazovat, pouze informuje o provozu, směru větru apod. Je jasné, že tato služba nefunguje 24 hodin denně, ale spíše příležitostně, když "místní" létají. Ale i když není nikdo na zemi, je dobře na frekvenci AFIS alespoň "naslepo" odvysílat svoji polohu a úmysly pro případný blízký provoz.

Pokud je letadlo vybaveno odpovídačem, zpravidla zůstává vypnutý, případně je nastavený na 7000, není-li osádka požádána o jiný kód infem.

2. VFR lety v řízeném prostoru (prostor třídy C a D)

VFR lety v řízených prostorech – to už je jiná káva. Zde končí svobodomyšlenkářský pohyb letců – orlů a začíná ta správná zajímavost pro SATCO.

Alespoň ze začátku jedna dobrá zpráva pro ty, kteří nenávidí papírování: i v nejCTRkovatějším CéTéeRku se můžete vyhnout nutnosti podat letový plán, pokud se spokojíte s letem do výše 1000 stop nad zemí, případně pokud si předem domluvíte s ATC jinou výšku pro provoz v rámci CTR - třeba cvičná přiblížení apod. 

My ostatní méně přízemní letci se ovšem při letu z nebo do CTR či TMA už podální plánku nevyhneme. Na rozdíl od IFR letu se ale do něj nepíšou letové cesty, majáky a waypointy, ale v podstatě jenom letiště startu, cílové letiště a výstupní bod z CTR. Tím ovšem nemůže být ledajaká vesnice, ale musí jít o některý z bodů definovaných AIPem.

Během celého letu musí mít letadlo stálé obousměrné spojení se stanovištěm ATC a odpovídač je nastavený na kód určený ATC.

V prostoru třídy C odpovídá za dodržení rozstupů ATC, pokud tuto povinnost nepředá veliteli letadla (s jeho souhlasem). Vzhledem k charakteru VFR létání se zpravidla nepoužívá přístrojové přiblížení, ovšem na vyžádání se i letu VFR poskytují stejné služby jako letu IFR a VFR let nevylučuje provedení přístrojového přiblížení.

Naproti tomu v prostoru třídy D (takže třeba v CTR Brno, Ostrava apod.) se VFR letům poskytují pouze informace o provozu a za bezpečnost letu a zajištění rozstupů plně odpovídá velitel letadla.

 

3. lety po okruhu v řízeném prostoru

Lety po okruhu jsou i v CTR možné bez letového plánu, ale vždy po schválení ATC. Součástí schválení je i směr okruhů (levé x pravé). Schválení letu po okruhu limituje výšku do které smí letoun nastoupat (v Praze zpravidla 2000 feet MSL).

Klasický let po okruhu se skládá ze 4 zatáček a 4 rovných úseků mezi nimi. Zatáčky se jmenují jak logika velí – první, druhá, třetí a čtvrtá. Zato úsekům se i česky většinou říká po anglicku – mezi první a druhou zatáčkou je CROSSWIND LEG, mezi druhou a třetí DOWNWIND LEG, před čtvrtou BASE LEG a po čtvrté už točíme na finále (viz obrázek).

I když je schválen let po okruhu, pokud nebylo povoleno jinak musí pilot pro 3 a 4 zatáčku, přiblížení a přistání (průlet, touch-and-go) vždy znovu dostat povolení.