Jak na to
aneb
Extrastručný průvodce virtuálního pilota po sítích s ATC
(autor Pavel Svoboda)
Obecná schopnost ovládat
letadlo v FS.
Ovládat letadlo ve vzduchu i na zemi se lze naučit jakýmkoliv
způsobem - nejčastěji z manuálů v FSce nebo volně
šířených příruček o simulovaném létání (
nejjednodušší je naučit se to v reálu a pak jen mírně
zmodifikovat pro FSku :). Schopnost samostatného vedení letadla
ve všech fázích se pro online piloty automaticky
předpokládá a není v silách nikoho z řídících učit
nové piloty ovládat letadlo. Online síť s živými ATC je
obecně chápána jako vyšší stupeň simulace při kterém se
klade důraz na vystižení leteckého prostředí a ne o
procvičování dílčích procesů, jako například kdy
vysunovat klapky, jaké jsou přistávací rychlosti, apod.
Instalování připojovací a komunikační software do
simulátoru.
Při výběru softwaru je na začátku důležité pochopit, co
je pro síťové létání na VATSIM/IVAO nezbytné a co je
jen doplněk. Doporučuji stáhnout a nainstalovat si pro
začátek jen ty nejpodstatnější programy ( t.j. SquawkBox
s příslušenstvím ( HostSB, FSUIPC, knihovna CSL ), hlasový
komunikátor AVC nebo TeamSpeak a prográmek pro
zobrazení provozu s názvem ServInfo - ten není potřeba
během letu, ale dává přehlednou informaci o virtuálním
provozu). Samozřejmostí je stabilní chod PC a připojení k
Internetu, které nemusí být rychlé, ale spolehlivé. Není
dobré chtít napoprvé nainstalovat a rozchodit různá další
vylepšení a doplňky.
Komunikace leteckou
frazeologií.
Základy komunikace lze pro začátek doslova okoukat z materiálů na webu Take-off. Nejsnazší je zřejmě pročíst přepisy
komunikace mezi IFR letadlem a zemí na tuzemské lince z Prahy
do Brna. Je lepší začít rovnou v angličtině a IFR -
komunikace VFR je na sítích překvapivě obtížnější z
řady důvodů. Dále je třeba aspoň stručně se seznámit s
pravidly práce ATC na online síti, hlavně vědět jak se
označují a oslovují jednotlivé pozice, kterému řídícímu
se vlastně přihlásit a jak se chovat v řízeném i
neřízeném prostoru ( to je též trochu odlišné od reálu ).
Rovněž o tom je něco málo v již zmiňované tzv. Roudnické
brožuře.
Registrace na vybrané síti ( IVAO nebo VATSIM ) a první
připojení.
Zcela zásadní je překonat počáteční ostych, který je v
99% zbytečný. Je dobré si zvyknout od od prvního okamžiku na
stálou komunikaci s ATC ( textem nebo hlasem ). Při onlinu je
to vlastně tak, že ATC je pro připojené
piloty-začátečníky náhradou živého instruktora ve
skutečném výcviku. Instruktor ( ATC ) Vás provede
základními úlohami a přitom sleduje jak se zdokonalujte.
Nikdo neočekává, že při prvním připojení budete
bezchybně odpovídat ve všech situacích. Většina ATC (
aspoň tedy na VATSIMu ) pozná slabiny a přednosti pilota. Tomu
přizpůsobuje komunikaci a případně opravuje zjevné chyby.
Hlavní ale je, odložit aroganci, protože to je cesta ke
zkažení celé zábavy.
Proměna FS-pilota v plnohodnotného účastníka
simulovaného letového provozu.
Po určitém počtu nalétaných hodin by se pilot měl zlepšit
tak, že bude schopen většinu činností spojených s
řízením letadla navigací a komunikací vykonávat
podvědomě. Tím se mu uvolní kapacita pro vnímání okolí a
začne včas a přesně reagovat, aby to vyhovělo nejen jemu ale
i ostatním pilotům i řídícím. To už je vyšší stupeň
simulace, který nejde žádným způsobem nahradit létáním v
FSce samotné. Vzniká zde sounáležitost mezi účastníky
provozu stejná jako bývá v reálu. Uvědomte si, že v reálu
se vedle sebe neustále vyskytují začátečníci ve výcviku
spolu s linkovými piloty a nikomu to nevadí. Právě proto jsou
začátečníci vítáni i v simulovaném provozu, protože
přispívají k realitě celé věci. Nepřítomný instruktor je
tu nahrazován řídícím, který sice nemůže opravovat
všechny chyby pilotáže, ale většinu jich vidí a měl by je
pomoci pilotovi postupně odstranit, stejně jako to dělá
instruktor. Tímto procesem se celá simulace na síti stává
vysoce realistickou.
Jak dlouho trvá, než se pilot dopracuje do stavu této
"dokonalosti" je hodně individuální a záleží na
zkušenostech, motivaci i dispozicích. Ukazuje se, že k
získávání pilotních návyků hodně pomáhají různé
Highdensity FlyIny a podobné akce, na které je třeba se
předem připravit. Automaticky po nich následuje debrífink s
rozborem chyb a problémů a neočekává se, aby se někdo
cítil uražen, že se mu vytýká to a to...
Závěrem.
Z výše uvedeného vyplývá, že nějaký
"samoinstalační balíček" manuálů a softwaru pro
online létání na sítích s ATC neexistuje a existovat nikdy
nebude, protože jde skutečně o simulaci velkého množství
paralelních dějů. Každý proces musí pilot nejprve
samostatně zvládnout během svého ( individuálního )
výcviku nebo později za pomoci ATC jako
"instruktora". Pak teprve se z
"pilota-žáka" stává postupně
"pilot-profesionál", který zvládá víceméně
podvědomě všechno dohromady. Je to právě určitá míra
disciplíny a snaha se stále učit, stejně jako dávka obecné
pokory, která odlišuje tuto zábavu od obyčejné PC-hry a
určitě dá i řadu zkušeností využitelných v reálném
letectví.
© Pavel Svoboda, Praha
, červenec 2004
VACC-CZ
© Ondřej Franěk 2004